Neděle 18:00
Městské Divadlo Mariánské Lázně
1961, 94 min., francouzsky s českými a anglickými titulky
V honosném barokním hotelu muž přichází na setkání se ženou, které jí před rokem přislíbil. Žena si však na slíbenou schůzku nevzpomíná a vytrvale ji popírá. Muž se tedy v labyrintu z mramoru a zlata snaží vdanou ženu přesvědčit o jejich setkání a znovu ji dobýt. V okázalém sídle, kde neexistuje čas ani prostor, se odehrává mysteriózní surrealistické drama založené na hře s realitou, sny a představami.
Alain Resnais začínal jako autor amatérských dokumentárních filmů. Jako dokumentarista patřil mezi členy politicky angažované Skupiny třiceti, která v padesátých letech dokázala z Francie udělat dokumentární velmoc. Angažovaná kinematografie Skupiny třiceti rozkvétala i přesto, že dokumentární tvorba v padesátých letech zároveň podléhala přísné politické cenzuře. Jeho dokumentární snímky, které natáčel v průběhu 40. a 50. let, vzbudily jak obdiv (motiv nacistických koncentračních táborů v Noci a mlze), tak cenzurní zákaz (domorodé africké umění ničené kolonialismem ve filmu Také sochy umírají). Jeho první hrané filmy Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu a Válka skončila, které vznikaly v modernistickém proudu nové vlny ve své době ovlivnily velké množství filmařů. Alain Resnais v nich rozvinul několik klíčových témat a formálních postupů jako subjektivní prožívání času, proces vzpomínání a zapomínání. Skrze tyto filmy si také osvojil práci s vypravěčskou strukturu, která diváka znejišťuje ve vrstevnatosti času, prostoru a nejasnostem v lidském vnímání a paměti vůbec.
Neděle 18:00
Městské Divadlo Mariánské Lázně
1961, 94 min., francouzsky s českými a anglickými titulky
V honosném barokním hotelu muž přichází na setkání se ženou, které jí před rokem přislíbil. Žena si však na slíbenou schůzku nevzpomíná a vytrvale ji popírá. Muž se tedy v labyrintu z mramoru a zlata snaží vdanou ženu přesvědčit o jejich setkání a znovu ji dobýt. V okázalém sídle, kde neexistuje čas ani prostor, se odehrává mysteriózní surrealistické drama založené na hře s realitou, sny a představami.
Alain Resnais začínal jako autor amatérských dokumentárních filmů. Jako dokumentarista patřil mezi členy politicky angažované Skupiny třiceti, která v padesátých letech dokázala z Francie udělat dokumentární velmoc. Angažovaná kinematografie Skupiny třiceti rozkvétala i přesto, že dokumentární tvorba v padesátých letech zároveň podléhala přísné politické cenzuře. Jeho dokumentární snímky, které natáčel v průběhu 40. a 50. let, vzbudily jak obdiv (motiv nacistických koncentračních táborů v Noci a mlze), tak cenzurní zákaz (domorodé africké umění ničené kolonialismem ve filmu Také sochy umírají). Jeho první hrané filmy Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu a Válka skončila, které vznikaly v modernistickém proudu nové vlny ve své době ovlivnily velké množství filmařů. Alain Resnais v nich rozvinul několik klíčových témat a formálních postupů jako subjektivní prožívání času, proces vzpomínání a zapomínání. Skrze tyto filmy si také osvojil práci s vypravěčskou strukturu, která diváka znejišťuje ve vrstevnatosti času, prostoru a nejasnostem v lidském vnímání a paměti vůbec.