SOBOTA | 9. 7. 2022

Místo: Kolonáda Lesní mlýn

Kafe a loupák

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

62 minut

Animot | 2021, 18 min, bez dialogů
Režie: Juliana Moska
Dokumentární film o divokých zvířatech žijících v našem městském okolí natočený pomocí GoPro kamer otevírá zvířecí perspektivu na život ve městě. Animot zahrnuje lidské i zvířecí. Vede nás k jinému vnímání nás samých. Sbližuje, pochybuje a přijímá. Staví před nás otázku zda-li lze sdílet zvířecí zkušenost.

Juliana Moska studuje na Katedře dokumentární tvorby FAMU. Důležitými aspekty její práce je využití intuice a improvizace v uměleckém procesu. Dle jejích slov se snaží vždy “hledat něco dobrosrdečného a pokřiveného v systému, ve kterém žijeme. Její krátkometrážní snímek Zrcadlo (2019) získal na FAMUFESTu čestné uznání v kategorii Nejlepší film prvního ročníku.

Poslední den stvoření | 2020, 20 min, česky
Režie: David Přílučík, Anna Remešová
Název Poslední den stvoření je odvozen od krátkého filmu První den stvoření (1978), ve kterém vystupuje legendární odborník na rekultivaci krajiny Stanislav Štýs, jehož tým do značné míry ustanovil podobu lesů, polí, jezer a sadů v daném regionu. Polemizuje s technooptimismem společnosti zaměřené na hospodářský růst a skrze fiktivní postavu rekultivátorky, působící kolem Duchcova, seznamuje diváky s historickými a hodnotovými otázkami péče o post-těžební krajinu. Příběh sleduje razantní proměny ústecké krajiny za posledních dvě stě let a spekuluje o možných důsledcích rekultivačních zásahů v roce 2050, kdy je již většina bývalých lomů postupně přeměněna na rekreační jezera.

David Přílučík absolvoval studium na Akademii výtvarných umění (ateliéry Jiřího Lindovského, Tomáš Vaňka, Ruth Noack a Simona Waschmutha). Byl členem Ateliéru bez Vedoucího. Přílučík se často ve svých projektech dotýká tématů environmentální krize, městského plánování a nelidské perspektivy. Působí v redakci Artyčok TV, kde ve spolupráci s Annou Remešovou vytvořil video sérii Umění Antropocénu (2019). 

Anna Remešová absolvovala Teorii umění na UMPRUM, v současnosti je na doktorandském studiu na Akademii výtvarných umění. Soustředí se především na institucionální podmínky současného umění s přesahy k feministickým a ekologickým tématům v regionu východní Evropy. V rámci svého doktorandského výzkumu se zaměřuje na dekolonizaci etnografických muzeí. Je redaktorkou onlinového uměleckého časopisu Artalk. Publikuje v časopisech A2, Art & Antiques a je součástí platformy Artyčok TV.

Glajcha | 2022, 13 minut, česky s anglickými titulky, festivalová premiéra 
Režie: Oskar Helcel
Glajcha je pojem a tradice, označuje dosažení nejvyššího bodu stavby domu, ale také stromek s pentlemi, který se při této příležitosti vztyčí ke krovu. Je slavnostní řečí s přípitkem a pohoštěním na oslavu zakončení hrubé stavby a předzvěstí domova plného radosti, štěstí, zdraví a harmonie. Tedy vzývaných hodnot, které značí právě vlající barevné pentle společně se stromkem, jenž budoucím obyvatelům domu poskytuje ochranu a zároveň symbolizuje život, obrodu, rodovou kontinuitu. (Autorkou textu je Lenka Střeláková.)

Oskar Helcel je vizuální umělec a fotograf, který se ve svých projektech zaměřuje na úskalí městského plánování a developerských projektů. Autorova videa It’s Buildable (2020), Tekoucí dům (2020) i Glajcha (2022), která tvoří pomyslnou trilogii, staví do popředí jedince v konfrontaci se zájmy developerů. Absolvoval studium v Ateliéru dokumentární fotografie FAMU. Je jedním ze zakládajících členů divadelní skupiny Akolektiv Helmut.

Stromy a my | 2022, 11 min, česky s anglickými titulky
Režie: Tereza Motýlová
Krátká poetická báseň, která sleduje různé osudy dřeva, báseň o stromech, dřevu, jež z nich vzniká a jeho následné cestě zpět do lesa. 

“Fascinuje mě jak se ke dřevu chováme, když jej o vánocích stavíme na piedestál, jen proto, aby o pár týdnů později skončil u popelnic. Stejně tak jako nás dřevo objímá celý život, od kolébky až k rakvi, tak i my jednou budeme sloužit jeho dalšímu životu.”

Tereza Motýlová je studentkou Katedry animované tvorby na pražské FAMU. V rámci společnosti Free Cinema, která se zaměřuje na filmovou výchovu, distribuci a alternativní formu práce s filmovým publikem, vedla společně s Rudolfem Mašatou dílnu rukodělného filmu (metoda tzv. hand-made filmu). 

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Kamera v současném umění
Masterclass Michala Blechy

Michal Blecha má na místní umělecké scéně specifickou pozici – je kameramanem řady videí, filmů a uměleckých projektů z prostředí současného umění. V minulosti spolupracoval opětovně s Jiřím Žákem, Marií Lukáčovou, Julie Béna nebo Barborou Kleinhamplovou. Pracoval jako kameraman pro Společnost Jindřicha Chalupeckého, Lunchmeat Festival nebo Institut úzkosti. V roce 2020 absolvoval studium na AVU v ateliéru Nová média pod vedením Tomáše Svobody.

V rámci bloku uvede poslední film Barbory Kleinhamplové Irresistible, svůj diplomantský projekt Empathy With Your Thoughts a ukázky ze starších prací. Obsahem moderované diskuze bude jeho umělecký přístup, způsob spolupráce na prezentovaných projektech a role a podmínky kameramanství v rámci současného umění.

Irresistible | 2021
Režie: Barbora Kleinhamplová, Mistress Velvet
Film otevírá prostor pro uvažování o BDSM jako o subversivní sféře, pomocí které by se skrze jednotlivce mohla odehrát širší společenská změna. Mistress Velvet byla queer dominou z Chicaga (původem z Ghany), ale také absolventkou gender studies se zaměřením na Africkou diasporu. Práce v sexuálním průmyslu se stala součástí jejího akademického života. Klienti, kteří za Velvet přicházeli se ptali po své identitě a spolu s Velvet pak řešili*y skrze literaturu patriarchální útlak a reparace. Film je vizuálně-poetickým manifestem, který nahlíží hlavní postavu jako potenciální strůjkyni budoucí revoluce. Film se neplánovaně stal poslední vzpomínkou na Mistress Velvet, která bohužel v březnu letošního roku zemřela.

Empathy With Your Thoughts | 2020 
Režie, kamera: Michal Blecha
Ve svém videu The Empathy With Your Thoughts umělec Michal Blecha přiznaně využívá žánru hudebního videoklipu. Estetizuje ekologický aktivismus pomocí prostředků mainstreamové audiovizuální kultury za účelem zprostředkování emocí, které doprovází akt občanské neposlušnosti. Černobílý obraz skrze oko kamery sleduje solitérní figuru anonymní aktivistky a bojovnice za klimatickou spravedlnost. Její dynamické pohyby, ve který se tanec prolíná se zvuky fyzického násilí, které na aktivistech páchá policie, dávají divákům pocítit intenzitu takového zážitku bez toho, aniž by byly šokováni přímým pohledem na záznam policejního násilí. 

Autentické audio a videonahrávky z policejního zátahu na klimatické aktivisty občas narušují dokonalost obrazu. Odkazují k reálné zkušenosti, kterou má i sám autor. Jeho vlastní zkušenost s klimatickým aktivismem je důležitým pozadím díla. 

Dílo je svého druhu poctou odvaze a osobnímu hrdinství mladých lidí, kteří jsou ochotni radikálně vystoupit ze svého fyzického komfortu a učinit ze svých těl nástroje, která alespoň na krátko dokáží zastavit fosilní infrastrukturu. 

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

(JC{639}) | 2012, 30 min, německy s anglickými titulky
Režie: Sabine Groschup 

Experimentální dokumentární film je inspirovaný instalací kompozice ORGAN2/ASLSP amerického skladatele, představitele moderní klasické hudby Johna Cage. Toto dílo jako zvukovou sochu vystavila skupina nadšenců v odsvěceném kostele v Halberstadtu. Jejich instalace, která by měla trvat minimálně 639 let, by byl zřejmě nejdelší koncert v dějinách lidstva.

V roce 1985 napsal John Cage klavírní skladbu ASLSP. Její enigmatický název ukrýval autorovu instrukci „as slow(ly) and soft(ly) as possible“ (pomalu a jemně, jak je to jenom možné), jež odkazovala na textový fragment „Soft morning city. Lsp!“ z románu Finnegans Wake Cageova oblíbence Jamese Joyce. O dva roky později skladatel vyrukoval s varhanní verzí kusu – ORGAN2/ASLSP – a právě ona způsobila nemalý rozruch ve světě umění. Obě verze díla mají aleatorickou strukturu, což znamená, že některé z osmi částí, z nichž každá sestává, se musí opakovat nebo vynechat. Při interpretaci druhé skladby závisí výlučně od varhaníka, kterou část se rozhodne opakovat a zvolenou repetici může vsunout před nebo za kteroukoliv jinou část. Musí tudíž zahrát všechny části, případně dílo prodloužit o jednu libovolnou navíc.

Sabine Groschup se inspirovala strukturou Cageova díla a vytvořila experimentální dokument o 89 scénách, které za pomoci osobností z umělecké scény losuje a sestavuje do 89 různých verzí, jež odkazují k 89 tonům Cageovy kompozice. Pořadí scén pro jednotlivé verze pokaždé vylosuje jiný člověk a ten také nominuje dalšího losujícího. Jedinečnou verzi filmu pro Marienbad Film Festival vylosuje ředitelka festivalu Zuzana Stejskalová.

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Waldkino

32 minut

Klaun, strom, stíny | 2022, 4 min, anglicky s anglickými titulky, světová premiéra
Režie: Jiří Anger, Veronika Hanáková
Dětský pokoj byl plný hraček –⁠ domeček pro panenky, hasičské auto, houpací koník. Ale stačí jen jedno mrknutí, během nějž slunce zapadne, barvy vyblednou, dům se zahalí do mlhy, z rodinného domu se najednou stane zámek hrůzy. Klaun, strom, stíny. Není možné odvrátit zrak, zastavit film, musíte se dívat dál, musíte vědět, jak to všechno skončí. 

Audiovizuální esej Klaun, strom, stín je součástí kolaborativního projektu Once Upon a Screen, který vychází z formativních filmových zážitků. Skrze experimentální variaci ikonických motivů z filmu Poltergeist se táže, jakou podobu může dětská noční můra z filmu nabýt v dospělosti? 

Jiří Anger působí jako doktorand a účastník grantového projektu KREAS na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (program Filmová věda). Zároveň pracuje jako redaktor odborného časopisu Iluminace a jako výzkumník a kurátor v Národním filmovém archivu. Ve svém teoretickém i praktickém výzkumu se zabývá primárně found footage, archivním filmem a tzv. videografickou kritikou coby kreativní odrůdou digital humanities. Jeho texty a videa se objevily v časopisech NECSUS, [in]Transition, Film-Philosophy ad. Je autorem monografie Afekt, výraz, performance (2018). Nedávno dokončil disertační práci o filmech Jana Kříženeckého a rozvíjí výuku audiovizuálních esejí a videografické kritiky na FF UK.

Veronika Hanáková studuje SNM FF UK. Je součástí University of Underground, a to Horror Programme vedeného umělkyní Agi Haines. Svůj výzkum v oblasti CGI animace prozatím prezentovala na konferenci SEASON III: Visual Culture pořádané Platformou pro studium vizuální kultury Fresh Eye, SAS 2021, NECS 2021. V neposlední řadě tvoří videoeseje pro Filmový přehled, NFA.

Safari(Browser)_The_Nature_ofmy_Computer.mov | 2021, 17 min, anglicky s anglickými titulky, česká premiéra (DE)
Režie: Megan Dieudonné, Andrea Rüthel
Zvědavý uživatel přetáhne všechny soubory a složky do koše a nyní má jasný výhled na krajinu na ploše. Pomocí předinstalovaných nástrojů spekuluje o designu, původu a záměru zobrazených perspektiv a hledá alternativy. Mezi digitálním a fyzickým prostorem je vytvořeno zarovnání, které zpochybňuje to, co není na obrazovce vidět.

Megan Dieudonné pracuje samostatně a ve spolupráci na webových stránkách, videu, screencastech a instalacích. Bakalářský titul získala na College of Creative Arts v Te Whanganui-a-Tara Wellington a po krátkém působení na Akademii výtvarných umění HGB Leipzig nastoupila do ateliéru digitální grafiky na University of Fine Arts Hamburg (HFBK), kde získala titul Master of Fine Arts.

Andrea Rüthel pracuje samostatně a společně na filmech a videích, screencastech a instalacích. Absolvovala mediální studia, obory mediální umění a designu a byla účastnicí Professional Media Master Class pro umělecký dokumentární film pořádaného werkleitz Centre for Media Art v Halle (S.). Se sídlem v Lipsku je členkou uměleckého kolektivu FILZ Filmische Initiative Leipzig, spolukurátorkou uměleckého prostoru .mpeg a spoluzakladatelkou produkčního kolektivu Kante, který sdružuje výhradně ženské umělkyně využívající pohyblivý obraz.

Digital Ashes | 2022, 12 min, portugalsky s anglickými titulky, světová premiéra (DE, BRA)
Režie: Bruno Christofoletti Barrenha
Projekt se soustředí na materiální smrt (ztracené, spálené, poškozené a zranitelné materiály) v kontextu veřejných archivů a roli internetu jako prostředku k jejich uchování. Prostřednictvím praxe digitální akumulace, kopírování a kreativních zásahů prostřednictvím montáže jsou soubory recyklovány a použity ve film, ve kterém oheň působí jako metafora destrukce na jedné straně a záchrany na straně druhé. Použité záběry pocházejí z fragmentů archivu Cinematheque Brasileira v nízkém rozlišení.

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Detours (původní název: Obkhodniye puti) | 2021, 73 min, bez dialogů (RUS, NL)
Režie: Jekatěrina Selenkina
Scénář: Jekatěrina Selenkina
Hrají: Denis Urcantsev
Kamera: Alexey Kurbatov
Střih: Luis Gutiérrez Arias, Jekatěrina Selenkina
Umělecké řešení: Darya Litvinova
Kostýmy: Anna Braude
Producent: Vladimir Nadein, Jekatěrina Selenkina
Koproducent: Rogier Kramer
Produkce: Dutch Mountain Movies, Nadein Vladimir

Celovečerní debut Detours režisérky Jekatěriny Selenkiny získal v roce 2021 Velkou cenu Týdne mezinárodní kritiky na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Zobrazuje mocenské vztahy v ulicích ruského hlavního města strhujícím způsobem, když kombinuje statické široké záběry moskevských předměstí, které se prolínají se záběry z mobilních telefonů a virtuálních map. Snímek se vymyká kategoriím hraného, dokumentárního a narativního filmu a vytváří pomalu plynoucí, přesto strhující a emocionální podívanou.

Jekatěrina Selenkina je filmová režisérka a umělkyně narozená v Petrohradu. Získala MFA v oboru film/video na California Institute of the Arts. Její práce získala Cenu Bright Future od Fondu Huberta Balse na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, IFFR, Eurimages Lab Project Award na Les Arcs Film Festival a byla také prezentována v Pacific Meridian, Camerimage, Message to Man, umělecké centrum REDCAT. a další.

Po promítání proběhne online diskuze s režisérkou.

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Kanibalové | 2021, 96 min, italsky s českými a anglickými titulky (ITA, DE)
Režie: Francesco Sossai 
Scénář: Francesco Sossai, Adriano Candiago                
Kamera: Giulia Schelhas        
Střih: Ginevra Giacon        
Zvuk: Davide Rizzardi, Manfredi Rignanese        
Hrají: Walter Giroldini, Diego Pagotto

Je možné na nic nemyslet? Absence výrazu na Faustově tváři, když stojí před svým strojem v továrně, nám říká, že ano. Když se ho Ivan zeptá na totéž, ukáže se, že se mu do hlavy vkradla myšlenka: extrémní myšlenka, temná, přesahující lidská měřítka. Právě tato násilná myšlenka je původem setkání mezi Faustem a Ivanem. V odlehlém údolí pohlceném průmyslovými městy jsou konfrontováni s nemožností uniknout ze své každodenní existence.

Francesco Sossai se narodil v oblasti italských Dolomit. Již v raném věku začal natáčet krátké filmy. Přestěhoval se do Říma, kde vystudoval anglickou a německou literaturu. Poté byl přijat na Dffb – Německou televizní filmovou akademii v Berlíně. Altri Cannibali je jeho prvním celovečerním filmem. Žije v italském Veneto.

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Slavnostní zakončení festivalu 

Memoria | 2021, 137 min, anglicky s českými titulky
Režie, scénář: Apichatpong Weerasethakul
Kamera: Sayombhu Mukdeeprom
Hrají: Tilda Swinton, Jeanne Balibar, Daniel Giménez Cacho a další
Producent: Apichatpong Weerasethakul, Diana Bustamante, Julio Chavezmontes, Charles de Meaux, Simon Field, Keith Griffiths, Michael Weber
Produkce: Burning S.A.S, Kick The Machine, Illuminations Films (Past Lives)
Střih: Lee Chatametikool
Scénografie: Angélica, Perea
Kostýmy: Catherine Rodríguez

Poté co hlavní postavu Jessicu (Tilda Swinton) za úsvitu vyděsí hlasitý zvuk, má problémy se spánkem. Krátce na to zjistí, že je jediná, kdo tento podivný zvuk slyší. V Bogotě, kam přijela navštívit svou sestru, se spřátelí s Agnes (Jeanne Balibar), archeoložkou, která zkoumá lidské ostatky odhalené při výstavbě tunelu. Je zmítaná různými plánovanými a náhodnými setkáními, které ji vedou k úvahám o Zemi, spánku a jejích vlastních vzpomínkách.

Apichatpong Weerasethakul je jedním z nejvýraznější režisérů autorského filmu neevropského původu. Často ve svých projektech osciluje mezi dokumentem a fikcí. Vystudoval architekturu na univerzitě v Khon Kaen v Thajsku odkud pochází, ale výtvarné umění a film studoval v Chicagu na The School of the Art Institute. Ve svých snímcích experimentuje s dramatickými prvky, které si osvojil z thajských televizních a rozhlasových programů, komiksů a starých filmů. Byl několikrát oceněn na festivalu v Cannes. Naposledy získal cenu poroty za film Memoria a v roce 2010 byl za film Strýček Búnmí oceněn Zlatou palmou.

Místo konání: Hotel Lesní mlýn – Sál Alaina Resnaise

Afterparty

BOYSE
Duo multi-instrumentalisty Petra Vrby a audiovizuálního experimentátora Martina Nábělka Boyse nalezlo svůj neuralgický bod na jejich debutové nahrávce Kinokoragů (きのこラグー), která křísí estetiku cyberpunku jako Frankensteina, ale toho původního, žádný remake, mění se jen kulisy. Bez barvotisku a s nadhledem žité skutečnosti. Jako by to byla pocta všem těm, kteří předvídali peklo v nejzazších rovinách představivosti, od těch, kteří již v budoucnosti žijí a ví, že skutečnost vždycky dokáže překonat uměleckou imaginaci. 

S novým projektem teď objevují své “cybertopoi” skrze  granulární a elektroakustickou syntézu prostorového zvuku s přesahem do neprozkoumaných vizuálních dimenzí generativní neurální sítě. Z nashromážděných dat se tato síť učí chápat a vytvářet nová místa, virtuální utopii se sobě vlastní architekturou a výtvarným výrazem, podobně jako lidstvo - pomocí nekonečné repetice pokusů a omylů. Výsledný matematický model vzdáleně připomíná strukturu lidského mozku. Je složený z nespočtu vzájemně propojených neuronových spojení, interaktivně reagujících na sonický stimul, stejně neopakovatelný jako je intimní vhled do snového světa stroje, odehrávajícího se napříč miliardami tranzistorů.

Místo konání: Kolonáda Lesní mlýn

Afterparty

KMEN x MARIENBAD
Svěží vítr na pražské klubové scéně. KMEN, projekt a kolektiv dvou bratrů Štěpána a Vítka, tmelí rytmus techna s organičností a rituálnem. Vítek, student zvuku, který produkuje hudbu jako Fadex a svoji první desku s názvem Trip vydal pod labelem MIKE ROFT Records, na akci vystoupí v rámci svého side projektu s názvem tribe of you. Se Štěpánem Paulíkem, který se skrývá pod pseudonymem sans soleil představí hybridní DJ/live set plný zvuků fléten, chřestítek nebo zpěvu. Večer zahájí host kolektivu, francouzský DJ a producent Olorun, jehož sound zosobňuje organičnost a tribálnost KMENE. Noc zakončí čerstvá DJka a začínající producentka zmarlotte.  

“Les v technu, techno v lese. Pod kůrou se skrývá všechno. Tlumený údery, tlumený paprsky, jediná oáza ve světě jinak tlumenejch pocitů. Být ve stínu, být s tebou, beats s tebou. Ponořeni do tmy v lese těl. Ovinuti. Spjati ve větvoví. Napojeni na prvotní kořeny.”

Olorun (FR)
DJ set
Cílem projektu je přinést kontemplativní přístup ke zvuku ovlivněnému širokou škálou downtempo techna a abstraktní hudby. Olorun prozkoumává různé nálady, aby ve svým trackům dodal sladkost a jakousi čistotu. Prostřednictvím zkoumání textury a pozornosti k přírodní krajině jeho hudba zkoumá různé aspekty společenství s přírodou. Pro projekt je velmi důležitá rozmanitost tropické fauny a flóry.

tribe of you b2b sans soleil (CZ)
hybridní DJ/live set

zmarlotte (CZ)
DJ set